Díl 19. - Duben (3. 4. 2022)

Díl 19. - Duben 

„Hurá! Duben už je tady!“

Ožívají louky, sady,

rozkvétají zahrádky,

vše je jako z pohádky.

 

Sluníčko už pěkně hřeje,

všude tráva a závěje

barevných kvítků a květů.

Každý volá: „Jaro je tu!“

 

„Vítej u nás, Jaro milé,

a užij si každé chvíle

v druhé jarní vesnici.“

 

Sluníčko už pěkně hřeje,

a příroda volá, že je

plná vůní, kterými

mámí z úlu první včelky.

 

A svět zdá se jasný, velký

s lidmi všude dobrými.

 

Aprílové přivítání

Druhá jarní vesnice s názvem Duben už je na dohled a Jaro nadšeně spěchá, aby se co nejdříve přivítal s dubnovou vílou Sedmikráskou a jejími obyvateli. Už se na ně moc těší. Duben totiž bývá prohřátý sluníčkem, které vykouzlí nejeden úsměv na tvářích všech, kdo ho zahlédnou. Louky bývají pokryty novými jarními květy, stromy se začínají probouzet, tu a tam už přírodou poletuje první včela, čmelák či muška, vzduch voní čerstvou travičkou a vítr, který občas foukne, pěkně pohladí.

To vše se Jaru honí hlavou, když vchází do vesnice. Usmívá se a zvesela se pohupuje do taktu jarní melodie, kterou hraje na svoji píšťalku. Také kolečka, na kterých se vezou mladé rostlinky, jako by tancovaly a rostliny na nich mají radost, že už jsou tady.

Jenomže melodie za okamžik utichá, Jaro se zastavuje, zmateně se rozhlíží kolem dokola a protírá si oči. „Snad jsem si nespletl cestu,“ kroutí nevěřícně hlavou a vrací se na začátek vesnice, aby si přečetl nápis nad hlavní branou. Pak pokrčí rameny: „Jsem tu správně. Píše se tady Duben,“ a dodá: „Jenomže tady je spíš šípkové království.“

A bylo to tak. Ať se mladík rozhlížel, jak rozhlížel, nikde nikdo. A to zvláštní ticho. Jen o kousek dál byl slyšet smích vlnek, které se přes sebe převalovaly v nedalekém potoce a k nim tiše svoji písničku notovala dřevěná kola vodních tkalcoven, která lehce poklapávala.

„Hej, hola,“ zahlaholil mladík, „vstávejte, ospalci! Duben začíná, s ním spousta práce a vy si tady…“.

Už ale nedořekl. V tu ránu se totiž ozval zvonivý smích, obyvatelé druhé jarní vesničky začali vykukovat ze svých skrýší a celým krajem se ozvalo veselé: „Apríl!“

„Ach tak,“ zasmál se mladík a jen tak na oko se zamračil a zahrozil. Pak se ale radostně přivítal s dubnovou vílou Sedmikráskou a zaposlouchal se do novinek, které mu přišli říct obyvatelé vesnice.

 

Jarňáčci hned hlásili, jak pěkně upravili záhonky pro okrasné květiny, a jak si letos ozdobili svoje domečky, které v zahrádce mají.

Pomlázkoví mužíčci zase nadšeně vyprávěli, kolik ohebných proutků jim darovaly košíkářské vrby a vyzvídali, jestli je Jaro naučí nový vzor při pletení pomlázek.

Než se však Jaro dostal ke slovu, ozvalo se od vodních tkalcoven: „Pozor! Za chvíli bude zkouška prvního dubnového deště. Raději se schovejte. Mráčkovou mlhovinu máme letos hodně tenkou a nevíme, zda se neprotrhne.“

„Ještě s tím chvíli počkejte,“ zaprosily pěstitelky, které si přišly pro mladé rostlinky vypěstované březnovými zahradnicemi. Doprovázeli je drobní ježci, kteří spolu s nimi zamířili ke kolečkám. Když přišly blíž, obdivovaly pěstitelky, jak jsou rostlinky silné a hezky rostlé.

Potom začaly sazeničky nakládat na ježčí záda, a ti je s velikou opatrností přepravovali k zahrádkám, kde už měly pěstitelky upravené záhony a sazeničky do nich s radostí zasadily. Když měly hotovo, svolaly vrabce z okolí, a ti jim pomáhali mladé rostlinky zalévat. Vodu nosili v zobáčku z nedalekého potoka a byli moc pyšní na to, že dostali tak důležitý úkol.

Co nestihli zalít vrabci, pokropili jarňáčci – malí skřítkové, kteří mají svoje domečky v okrasné zahrádce blízko květin, o které se budou na jaře starat. Podle toho také mají barvu a střih svého oblečení. Tulipánoví jarňáčci jsou oblečeni do žluté, oranžové, červené nebo žíhané a na hlavách mají kloboučky ve tvaru tulipánu. Maceškoví jarňáčci mají kabátky pestrobarevné a na nich vyšité květy macešek. Další mají na špičkách žlutých botiček drobný květ narcisu, jiní nohavice ve tvaru krokusu…

…a jak vypadají ostatní jarňáčci? To si dokážete určitě dobře představit. A jestli ne, vyjděte si na zahrádku nebo do parku. Tam uvidíte spoustu kytiček. Když se na ně dobře podíváte a zavřete oči, zkuste si představit, jak takový skřítek, který se o květinku stará, asi vypadá. Určitě bude usměvavý, veselý a oblečení bude mít…no, přesně takové, v jakém ho ve svých myšlenkách uvidíte😊.

Než však jarňáčkům vyrostou všechny květinky, pomáhají na zahrádce s novými rostlinkami zeleniny, které mají radost, že o ně v Dubnu všichni tak hezky pečují.

Kromě rostlinek ve skleníku a prvních květů venku, zaradovala se také zvířátka, která čekala rodinu. První přírůstky malých zajíčků, ptáčků zpěváčků, koťátek (teď už ale opravdových) a dalších potěšily všechny, kteří se mihli kolem.

„Jaro, ty jsi báječný kouzelník,“ zasmála se víla Sedmikráska a zanotovala jemnou melodii na píšťalku, kterou jí mladík daroval. V tu chvíli se za ní otočily bílé hlavičky sedmikrásek, další kvítky se zvědavě klubaly ze země a na stromech zesílily pupeny budoucích květů.

„Ach, to je krása. Děkuji,“ řekla víla a spolu s Jarem se vydala zkontrolovat práci ve vodních tkalcovnách. Však už bylo na čase. Na nebi se ukázaly první dešťové mraky a začalo poprchat.

 

Ostatní už také pospíchali do svých chaloupek. Tmavá obloha totiž hlásila, že nezůstane jen u drobného deštíku a brzy zaprší pořádně. Jen příroda upínala oči k nebi a usmívala se. Aby bylo její probuzení barevné a svěží, potřebuje čas od času zavlažit. A to se jí teď splní.