Díl 30. - Loupežníci (19. 6. 2022)

Díl 30. - Loupežníci

 

Jednoho rána k Létu přispěchali zahradníci a byli celí rozčilení. Ze zahrádky měli ještě do nedávna radost. První lusky na hrášku se pěkně zelenaly, červenala se další úroda ředkviček, ze země začaly pomalu vystrkovat vlásky mrkvičky a dařilo se také dalším rostlinkám.

Vše by bylo krásné, jenomže někdo úrodu ničí. Hrášky i ředkvičky jsou nakousané a některé úplně zmizely. Mrkev se také ztrácí a nejsou k nalezení ani první rostlinky okurek a cuket. Možná by zahradníci zloděje vypátrali, ale místo toho, aby byli na zahradě, odháněli v sadu ptáky loupežníky.

Aby toho totiž nebylo málo, chodí si kosi na dozrávající borůvky a špačci uždibují první třešně. Kdyby si alespoň uklovli celou třešeň na chuť a ostatní nechali být. Oni si ale do plodu klovnou, to udělají i s dalším a než třešně dozrají, aby je mohli zahradníci posbírat, bude spousta z nich špatná a uhnilá. Jenomže špačci si nedají říct a kosi také neposlouchají.

„Léto, prosím, promluv s nimi,“ zaprosí zahradníci, „tebe snad poslechnou.“

„No, a my si zatím posvítíme na zloděje na zahrádce,“ řekne Červen a spolu se zahradníky spěchá k záhonkům.

Léto přikývne a vydává se k třešňovým stromům do sadu. Svolává si špačky i kosy a promlouvá k nim. Ptáčci klopí oči. Stydí se a slibují, že si zkusí najít jinou dobrotu. To jim však dlouho nevydrží. Všechny plody jsou tak sladké a šťavnaté, že jim to nedá a chodí mlsat tajně.

Zahradníci jsou nešťastní. Už sice přišli na to, kdo ničí úrodu na zahradě, ale slimáky, kteří si pochutnávají na čerstvých rostlinkách či plodech se jim ještě vyhnat nepodařilo – i když Červen už něco napadlo a šel pro pomoc - a třešně s borůvkami stále ubývají.

 

Všichni tedy spěchají do sadu a Léto se zlobí: „Ptáčci jedni zmlsaní! Copak se nestydíte? Jak k tomu přijdou zahradníci, kteří se o stromy starají?“

Kosi i špačci se červenají. Opravdu se před Létem stydí, ale neví, jak to udělat. Kdykoli letí kolem třešňových stromů a borůvkových keřů, plody jako by na ně volaly a jejich mlsné jazýčky to nevydrží.

Léto přemýšlí. Po chvíli bere do ruky pár lístků jitrocele, na kterém je ještě od rána zachyceno několik kapek rosy. Promne je v rukách a během chvilky už nedrží zelené lístky, ale tenká zrcátka, od kterých se jasně odráží paprsky slunce. Ty oslňují oči všech a jsou vidět do daleka. Léto je po váncích posílá mezi lístky stromů a keřů. Brzy tak všechny zářivě jiskří.

„Podívejte!“ ukáže dívka na zlatavé odlesky a dodává: „Dokud budou na stromech tato zrcátka, budou pro vás znamením, že dozrálé plody jíst nesmíte. Úrody je letos dost a určitě se všichni podělíme. Jakmile zahradníci sklidí plody, které potřebují, určitě vám na stromě nechají také nějaké na pomlsání.“

Léto se usměje na zahradníky a ti souhlasně pokyvují hlavou. Tohle je báječně řešení. Také ptáčci jsou spokojení. Mají sice trošku obavu, jestli svůj slib zvládnou dodržet, ale brzy zjistí, že to tak těžké nebude.

Lesklá zrcátka jsou zářivá, že už na dálku ptáčci vidí, kam ještě nemůžou, a tak se snaží stromům vyhýbat. A když už je nějaký z nich hodně zmlsaný, sluníčko se díky odleskům v zrcátku postará o to, aby mlsounovi zasvítilo do očí. A protože jeho paprsky jsou hodně oslnivé, ptáček rychle změní dráhu svého letu a je pryč. Třešně i borůvky tak v klidu dozrávají a zahradníci mezitím vyhlíží Červen.

Ten další den brzy ráno přichází a za ním se batolí kachna a kačer. Jsou ale trošku jiní, než je známe. Tělo mají dlouhé, užší, hlavu pěkně vzpřímenou, a jakmile vidí nějakého broučka či slimáka, už si na něm pochutnávají.

„Přivedl jsem pomoc,“ hlásí Červen zahradníkům a hned představuje kachní pár: „Tohle je Šedivák a Kropenatka. Jsou to speciální kachny. Říká se jim běžci a rádi nás zbaví slimáků.“

Zahradníci nevěří. Aby kachny jedly slimáky? To ještě neslyšeli. Je sice pravda, že tyhle kachny jsou takové jiné, ale slimáci?

„To tě musel někdo napálit,“ zasmál se jeden ze zahradníků, ale další mu poklepal na rameno a ukázal na kachnu a kačera, kteří už začali šmejdit po zahrádce. Také slimáci se tiše pochechtávali zpod rebarborového keře: „To je hloupost, nás jen tak někdo nezastaví. A nějací opeřenci už vůbec ne. Ti budou zobat spíš salát jako my.

Za okamžik se ale slimáci smát přestali, protože kachny přiběhly právě k nim a hned jich několik zhltli. Když to ostatní viděli, snažili se schovat pod velké listy nebo se dali na útěk. Jenomže slimáčí běh se s tím kachním nedá srovnat, a tak na krátkou i delší vzdálenost vítězí náš kachní pár.

Zahradníci tleskají a Šedivák s Kropenatkou vesele pokyvují hlavami. Vypadá to, jako by se ukláněli. Potom slíbili, že se v první letní vesnici ještě chvíli zdrží. Spolu s Létem si našli teplé a suché místo mezi hustými keři na odlehlém konci zahrady a tam začali stavět hnízdo. Brzy bude totiž Kropenatka sedět na vajíčkách. Jestli je nic a nikdo nevyplaší, vyvedou mladé a Červen tak bude mít nové pomocníky v boji proti slimákům.

Zahrádka byla tedy zachráněna a také ptáčci se poslušně drželi dál od ovocných stromů. A když nadešel čas sklidit úrodu, nasbírali zahradníci dost třešní a borůvek na koláče, marmelády i kompoty, sundali všechna zrcátka a špačci s kosi si mohli do sytosti pomlsat, takže spokojení byli nakonec všichni.