Díl 52. - Pilné bábrlinky (20. 11. 2022)

Díl 52. – Pilné bábrlinky

Je mlhavé ráno. Ale jen tak lehce mlhavé, takže cestičky, které protkávají vesnici Listopad, jsou docela dobře vidět.

„Jestli mlha stoupne, vypadá to dnes na slunečný den,“ pomyslí si Podzim a už se těší, že se konečně podívá do chaloupek návrhářů a švadlenek. Včera to totiž kvůli povyku s lesními banditi nestihl, a tak se domluvil s vílou Mlžinkou na dnešní ráno.

Nejdříve se ale zastaví u pastýřů na konci vesnice. Na louce mezi ovečkami tam spokojeně pobíhají jeho větrní hafani a pastýři je procvičují v nadhánění ovcí. Ty pobíhají přesně tak, jak pastýři chtějí. Nakonec je hafani zaženou do koutku s nachystaným senem a na povel pastýřů se vrací za nimi. Jakmile zahlédnou Podzim, zavrtí rozevlátými ocasy, a když Podzim zahvízdá, běží za ním jako o závod.

Jsou moc rádi, že ho vidí, vesele štěkají na pozdrav, a když každého z nich Podzim podrbe za ušima, radostně ho olíznou.

„Jste šikovní,“ hladí je Podzim, „budou z vás báječní hlídači mlžného stáda.“ Pak mává na pastýře a volá: „Děkuji!“ Ti mávnutím odpovídají a přivolávají si hafany zase zpátky.

Podzimu je veselo. Hafani jsou v dobrých rukou, mlha pomalu stoupá, skrz ni se protláčí první sluneční paprsky a on dnes uvidí, co nového chystají návrháři.

Brzy už stojí před jejich chaloupkou a klepe na dveře. „To je dobře, že jsi tady,“ vítají ho nadšeně návrháři, „pojď dál a až si odložíš svůj plášť, postav se prosím tady,“ úkolují ho.

„Copak, copak?“ diví se Podzim, „máte tady tak plno, že budu stát v koutě? Jestli jdu nevhod, stačí říct a přijdu později.“

„I kdepak,“ kroutí hlavou návrháři, „naopak, přišel jsi v ten nejlepší okamžik. Vyzkoušíme totiž hned tvůj nový plášť.“

„Je snad něco špatného na tom mém,“ ošívá se Podzim a když po očku koukne na plášť, který si před chvílí svlékl, musí uznat, že už je trošku ošuntělý, místy maličko natrhlý a pokrytý nejen listím, ale na spodním lemu začíná obrůstat mechem.“

Návrháři jsou ale přívětivější. Ví, co se sluší a patří, a tak jen řeknou: „Tvůj plášť je hezky podzimní. My si ale myslíme, že se ti brzy bude hodit lepší. Teplejší. Přece jen se každým dnem ochlazuje a taková kožešinka kolem krku tě bude nejen hřát, ale ochrání tě i před silným větrem.“

Usazují mu na ramena nový plášť. Je lehký, a přitom velmi teplý. A opravdu, kožešinka kolem krku je příjemná. Barvu má tmavě zelenou a šikovné švadlenky na něj vyšily ornamenty podzimních lístků i plodů a dovnitř dokonce přidaly několik kapes.

„Ty se mi budou hodit,“ pochvaluje si Podzim a obhlíží se v zrcadle, „jen mi přijde, že je ještě dlouhý.“

„Nic se neboj,“ říkají švadlenky a už obchází kolem něj a značí si, o kolik mají plášť zkrátit.

Také návrháři chodí okolo a přemýšlí: „Něco tomu chybí,“ říká jeden z nich a další přikyvuje: „Je to tak. Jen nemůžu přijít na to, co.“ Jiný hned bere kousek hnědé látky a přikládá ji pod kožíšek. „A co takhle kapuce?“ ptá se.

„I ne. To by nebylo hezké,“ odpovídá druhý.

„Ale praktické ano,“ ohrazuje se první.

„Možná by mohla být kožešinka na kapuci,“ přemítá další a ostatním se rozjasní oči: „To je ono! Kapuce s kožešinkou! Co ty na to, Podzime?“

„Nezlobte se, ale já mám raději klobouky. Kapuce není nic pro mě,“ říká rozhodně Podzim a trošku se bojí, jestli nebudou návrháři smutní. Ti se však naopak rozveselí: „Klobouk. No jo. To je výzva.“ Radují se a slibují, že se na vymýšlení klobouku vrhnou hned odpoledne.

„Ale plášť ti vylepšíme velkými dřevěnými knoflíky,“ říká jeden z návrhářů a už si je zakresluje do svého návrhu, „bude s nimi ještě hezčí.“

„Však to nespěchá,“ usmívá se Podzim a rukou pohladí teplý plášť: „Už se těším, až si ho obléknu. Bude určitě moc pohodlný.“

„Ale teď mi řekněte, co jste ještě vymysleli?“ pobízí návrháře, a ti nadšeně ukazují nové modely kabátků pro víly stříhalenky, teplé a nepromokavé oblečení pro dědoušky, kteří často vysedávají u rybníku i návrhy svetrů pro bábrlinky, v nichž budou mít speciální kapsy na pletací jehlice a malý kapsář na klubka vlny. Také plášť pro vílu Mlžinku vypadá báječně, a když Podzim zjistí, že pro pastýře jsou připraveny zateplené vesty, hned poprosí švadlenky, aby mu také jednu ušily.

Ty jsou teď v pilné práci. Některé z nich měří obyvatele vesničky, jiné chystají střihy a další šijí vše, co návrháři vymysleli.

Také bábrlinky, které sedí pod okny světničky, se činí. Pletou, vymýšlejí nové vzory a chystají se, že brzy doručí vlněné ponožky či punčošky všem obyvatelům. A nejen jim.

 

Když jde totiž Podzim v dalších dnech s vílou Mlžinkou na procházku, vidí ovečky s pletenými nákrčníky, srnky na poli s vlněnými návleky na štíhlých nožkách, dokonce i veverky se zimními čepičkami, v nichž mají otvor na svá chlupatá ouška.

„Mají bábrlinky ještě hodně vlny?“ zeptal se Podzim víly, když míjeli krmelec, u kterého hopsalo pár zajíců s šálami kolem krku.

Mlžinka se zasmála: „Myslím, že jim ještě něco zbývá. Ale jak vidíš, zvířátka jsou připravená na zimu a hned tak nezmrznou. Ještě, aby měli dobře zateplené pelíšky a dost potravy,“ starala se.

„V krmelcích mají plno, a zbytek už musíme nechat na nich,“ řekl Podzim. Potom se po očku podíval na vrabce v malých vestičkách: „Ale bábrlinky už bychom měli zastavit, než svými vlněnými výtvory pokryjí celou přírodu. Brzy přijde Paní Zima a zemi zakryje sněhová peřinka, a společně by to nedělalo dobrotu.“

Mlžinka pokývala hlavou a oba se vydali za bábrlinkami. Ty doplétaly poslední punčošky – tentokrát prý pro ježky, kteří jsou ještě občas vidět u jejich chaloupky. K zimnímu spánku prý se jim budou náramně hodit.

„Ale pak už si odpočiňte,“ klade jim na srdce Podzim, když vidí další hromádku vlněných klubek v koutě, „udělaly jste letos víc než dost. A taky vám určitě prospěje malá procházka. Venku je dnes nádherně a stojí za to se ještě na chvíli pokochat podzimní přírodou.“

Při slově procházka bábrlinky ožily. Podzim má pravdu. Je potřeba také odpočívat a ony se po tak dlouhém pletení moc rády projdou. Zvlášť, když svítí sluníčko. To si totiž mlžní dědouškové dají také na chvilku přestávku od bafání, a když je bábrlinky včas najdou, můžou na procházku společně.

„Těm našim dědkům se ale nebude chtít,“ řekla jedna bábrlinka, „nejraději vysedávají, koukají na nebe nebo na vodu, a když zrovna nebafají z dýmek, povídají si.

„To nevadí,“ mávla rukou druhá, „upeču pár buchet a uvidíte, jak budou šupajdit, když uslyší o sladké svačince.“

„Tak to já usmažím pár koblížků,“ přidala se další: „po těch se můžou dědouškové utlouct.“

„A já upeču mandlovou bábovku,“ svítí očka jiné a všechny brzy kujou pikle na ty svoje mlžné mlsouny.

 

Podzim z povzdálí všechno poslouchá a usmívá se pod vousy: „Že to ty naše bábrlinky s dědoušky umí, co?“ Podívá se na vílu Mlžinku. Ta se musí také smát a raději pobízí Podzim, aby nechali bábinky v družném hovoru a zašli se podívat na zahradu, pole i k lesu, jestli některé ze zvířátek nepotřebuje pomoct. Trošku se bojí, jestli jsou všichni dobře nachystaní.

Obavy jsou však zbytečné. I když našli pár opozdilců, kteří si ještě na poslední chvíli zateplovali pelíšky nebo sbírali něco na zub, většina zvířátek měla vše v pořádku. Pelíšky, hnízda či nory pěkně v teple a dobře ukryté před zraky ostatních, zásoby uložené, bříška napapaná, a ten, kdo si na zimu zásoby nedělá, dobře věděl, kam v zimě může na nějakou tu dobrotu zajít.

„Tak se mi to líbí,“ chválí je Podzim, „teď už může Paní Zima klidně přijít.“

„A my se budeme chystat k spánku,“ povzdechne si Mlžinka. Ještě se jí nechce loučit s Podzimem. Je příjemné ho mít tady ve vesničce. Dobře ale ví, že čas se nedá zastavit, a tak jen dodává: „Ale než se rozloučíme, nějakou chvilku to potrvá, a já doufám, že s námi naše pilné snažení oslavíš.“

„Moc rád,“ říká Podzim a těší se na společnou večeři, při které se nejen povídá, mlsá, ale také tančí. Pastýři totiž vzali svoje píšťalky a hrají jednu hezkou melodii za druhou.

A protože už mají návrháři společně se švadlenkami hotový podzimní klobouk, nadšeně ho přináší. Je plstěný, pohodlný a teploučký. Má široký okraj, který bude tvář Podzimu dobře chránit před dešťovými kapkami nebo větrem. Stejně, jako nový plášť, je také klobouk tmavě zelený. Zdobí ho hnědá stužka, červené plody šípků, větvička s modřínovými šiškami a žlutavé květy vratičů.

Podzim je spokojený a návrháři se švadlenkami září štěstím. Je to skvělý pocit udělat někomu radost, zvlášť, když je to tak vzácný host.

„Děkuji vám,“ kývne hlavou Podzim, odkládá klobouk a zve vílu Mlžinku k tanci. Také dědouškové s bábrlinkami už jsou v kole a švadlenky s návrháři se k nim přidávají. Víly stříhalenky poletují vesele okolo pastýřů a přidávají se svými jemnými hlásky k jejich veselé písničce.

A jinovatkové panenky? Ty společně s vodními dráčky tančí venku. A protože si k tomu vzaly svoje kouzelné brusličky, můžou se všichni obyvatelé vesničky Listopad těšit na jinovatkové překvapení, které jim přichystají.