Kapitola 21. - Překvapení pro skřítka Vítka (10. 12. 2023)

 Kouzelná země skřítka Vítka

Kapitola 21. – Překvapení pro skřítka Vítka

Když se Vítek spolu s ostatními skřítky a zvířátky blížil k novému kouzelnému mostu za rozhlednou, nemohl uvěřit tomu, co vidí. Naproti nim se totiž kutálela zlatá chlupatá kulička. A za ní se kutálelo pár dalších malých chlupáčků.

„Radostínku! Kde jsi byl tak dlouho?“ volal na něj Vítek, a když mu jeho malý chlupáč skočil do náruče, pohladil ho a zeptal se: „Ty sis přivedl kamarády? Kdepak jsi je našel?“

Radostínek se přivinul k Vítkově hlavičce, skřítek zavřel na chviličku oči a uviděl skřítčí vesničku, odkud vykukovali nejen skřítkové, ale také různě barevné chlupaté kuličky.

Když Vítek oči otevřel, užasle se podíval na Vousáčka, nejstaršího skřítka, který už jim přicházel naproti: „Vy máte také Radostínky?“

Vousáček se na něj usmál: „Jmenují se jinak, ale jsou podobní tvému Radostínkovi. Stejně jako on se zrodili z velikého pocitu lásky, kterému předcházel nějaký smutek nebo nesnáz. Jsou naši nejlepší přátelé, a i když jsou si podobní, každý umí trošku něco jiného.“

„Tak třeba můj Životínek,“ pohladila zelenkavého kamaráda Olšinka a pokračovala: „Kudy se kutálí, tam rostliny ožívají. Jsou krásnější, voňavější a barevnější. Zrodil se totiž ve chvíli, kdy jsem plakala nad uvadlými květinami na mé zahrádce.

Bylo mi z toho nejdřív tolik smutno, ale pak jsem se rozhlédla kolem sebe a srdce mi zalil pocit, že tím přece život nekončí a na místě, kde květiny uvadly, se mohou zrodit jiné. A v tu chvíli se mi v dlaních objevila tahle maličká kulička. Koukla se na mě svýma velkýma očima a já hned věděla, že vše bude v pořádku. A taky že bylo,“ přitulila se k Životínkovi Olšinka.

„A tenhle světle hnědý chlupáček se jmenuje Nápadínek a vedle něj, ta duhová kulička, je Tvořivěnka,“ sklonila se Lesanka k malé chlupaté kuličce.

„Jednou jsme se Stavílkem chystali překvapení pro ostatní skřítky, jenomže jsme přecenili naše síly. Věděli jsme, že potřebujeme pomoc, ale zároveň jsme nechtěli, aby o tom někdo věděl…a tak se u nás objevili tihle kamarádi. Jsou pořádně silní, mají báječné nápady, a když něco stavíme, pomáhají nám.

„A kdybys potřeboval náhodou rozdělat oheň nebo se maličko zahřát, stačí přijít za mnou nebo za Vilíkem,“ přitočila se k Vítkovi Rozmarýnka a ukázala mu oranžovo žluté stvoření.

„Jé, vždyť hřeje jako sluníčko v poledne,“ podivil se Vítek.

„To ano,“ přikývla Rozmarýnka, „jmenuje se Ohnivánek a kromě tepla, umí také ochladit, a oheň nejen rozdmýchává, ale také hasí.“

„Ale většinou nám pomáhá u pece,“ pohladil Ohnivánka Vilík, „někdy potřebujeme zatopit maličko rychleji, a to se pak Ohnivánek rozpálí a pomůže vytopit pec.“

„A jak se jmenuje tenhle šedivý mrňousek?“ ukázal Vítek na dalšího z chlupáčků.

„To je Nebojsínek,“ řekl Vousáček a vzal chlupatou kuličku do dlaní.

„Kdysi dávno hrozilo skřítčí vesničce veliké nebezpečí a já se o všechny moc bál,“ vysvětloval Vousáček, „tehdy jsem uslyšel hlas laskavého Tvůrce a v srdci jsem cítil, že je nám vždy nablízku a dohlíží na nás. Měl jsem pocit, že mě objímá a vnímal jsem kolem sebe spoustu lásky a pokoje. No, a v tom okamžiku jsem také ucítil, jak se mi v dlaních pohnula tahle chlupatá kulička.“

Nebojsínek se ve Vousáčkových dlaních maličko zavrtěl, pak na něj pohlédl svýma velikýma očima a jemnýma tykadélkama mu otřel slzy, které se nejstaršímu skřítkovi objevily v očích.

Vousáček se usmál a pobídl skřítky i zvířátka: „Teď už ale dost povídání a pojďte honem k nám do vesničky. Rozmarýnka ráno napekla voňavé koláče a od Vilíka tam na vás čekají křupavé preclíky.

„A něco pro mě by tam nebylo?“ ozval se medvídek Davídek, kterému už začalo kručet v bříšku.

„Neboj, nějaká sladká dobrota se na naší zahrádce určitě najde,“ zasmála se Olšinka, „a nejen pro tebe, ale také pro Janečka, Toníka i kachňátka.

„To je dobře,“ pochvaloval si Davídek a jako první vkročil na kouzelný most.

Brzy seděli všichni na malé návsi. Skřítkové ochutnávali pečené dobroty a zvířátka si zase pochutnávala na ovoci i zelenině, kterou pro ně připravila Olšinka s Narciskou.

A protože ještě nebyla skřítčí vesnice dokončená, nabídl se Vítek s ostatními, že skřítkům pomůžou.

Nějaký čas se tak všichni brzy ráno scházeli ve vesničce a pomáhali, jak se dalo.

Boženka s kachňátky vozili stavební materiál i samotné skřítky a koník Toník se samozřejmě nabídl jako tahoun vozíku, s nímž rozvážel svačinu, nové rostlinky i semínka a také nářadí, které bylo potřeba k založení zahrady či pole nebo při stavbě nového domku.

Medvídek si nejdříve hrál s nejmenšími skřítky a snažil se je zabavit, aby všichni starší měli čas na budování nového domova. Jakmile však Lesanka se Stavílkem vytesali včelí úly v blízkosti lesa, naložil si skřítčí děti na záda a společně se snažili nalákat divoké včelky tam.

Srneček Janeček zatím pomáhal na zahrádkách, v sadech i na polích. Svými kopýtky dělal jamky, do kterých sázeli skřítkové nové rostliny, keříky i mladé stromky.

„To je prima, že máme tolik pomocníků,“ radovali se skřítkové a přemýšleli, čím by zvířátkům udělali radost.

Jednoho večera, když Vítek spolu se svými kamarády odešel, sešli se skřítkové k malé poradě, a když se rozcházeli do svých domovů, spokojeně se usmívali.

 

Další den ráno našel Vítek na prahu svého domečku dopis. Skřítci v něm prosili, aby si se zvířátky pár dnů odpočinuli. Že teď potřebují být chvíli sami a pro ně, že si brzy přijdou.

Vítek z toho byl nejdříve trošku smutný. Čas, který trávil ve skřítčí vesničce, si moc užíval a taky měl trošku starost, jestli se něco nestalo. Nakonec si však řekl, že skřítkové určitě vědí, co dělají, a když přišel Toník, Davídek, Janeček i kachňátka s Boženkou, domluvili se, že si dopoledne trošku polenoší, a pak se projdou zimní krajinou.

A ostatní dny? Už dlouho nebyli všichni na louce i v lese a kukačka bude jistě ráda, když je zase uvidí. Také už se těšili na dřevěnou loďku, na které poplují po rybníce.

 

Den za dnem ubíhal a Vítek čím dál častěji hleděl směrem ke skřítčí vesničce a byl zvědavý, co se u skřítků děje.

Jednoho odpoledne se nakonec dočkal. Zrovna si spolu s Toníkem povídali u studánky, když vtom se nad nimi ozvalo: „Kuku, kuku, pospíchejte k rybníku i do lesa. Až budete zas u skřítků vaše srdce zaplesá! Překvapení vás tam čeká! Radujte se, kuku! Máte spoustu kamarádů – skřítčích holek, kluků!“

„Moc rádi tě vidíme, kukačko!“ zavolal na šedavého ptáčka s pruhovaným bříškem Vítek.

„Já vás také, Tondo, Vítku! Setkáme se zas u skřítků!“ zavolala ještě kukačka a byla ta tam.

„Je prima, že už si nás nedobírá, ale přináší nám veršované zprávy,“ pochvaloval si Vítek a spolu s lučním koníkem pospíchal pro ostatní zvířátka.

 

Jak říkala kukačka, čekalo na všechny ve skřítčí vesničce překvapení. Skřítek Vítek měl mezi skřítčími domečky také svůj vlastní – na vlas podobný tomu svému. To, aby se také tady cítil jako doma😊.

Pro koníka Toníka postavili skřítkové speciální překážkovou dráhu, aby se mohl cvičit ve skoku a pořádně se vydovádět.

Medvídek Davídek zase našel zákoutí přímo pro jeho mlsný jazýček i s pohodlným pelíškem.

Na Janečka u blízkého lesa čekala skupinka srnek a srnců – jeho noví lesní kamarádi, kteří mu s radostí ukázali svůj les, krmelec i místo, kde odpočívají.

Kukačka si užívala hnízdečka na nejvyšším stromě, z něhož měla celou vesničku i její okolí jako na dlani a dobře viděla všude kolem.

Kachňata byla nadšená z loďky ve tvaru kachny, která pro ně byla připravena na nedaleké kruhovém potůčku. V něm byla zabudovaná různá čerpadla, která vytvářela umělé proudy pro lepší pohyb na vodě a také několik vodotrysků pro radost (nejen) kachňátkům.

Kačenka Boženka si zase spokojeně libovala v měkkém hnízdě na nedaleké vrbě, z níž měla na kruhový potok s kachňaty skvělý výhled a všichni skřítkové měli radost, že své nové kamarády potěšili.

A nejen je. Skřítčí vesnička se postupně rozrůstala a v její blízkosti vznikala spousta míst, kde mohli všichni v klidu odpočívat, povídat si nebo si společně pohrát a vydovádět se.

A tak byla kouzelná země opět o něco víc živější a veselejší.