Kometa (26. 7. 2020)




Kometa

Na obloze v celé kráse
zazářila kometa.
Podle posledních zpráv zdá se,
že si vyšla do světa.

Vzala jsem si dalekohled,
deku, taky svačinku,
vyběhla jsem na kopeček
kouknout na tu slečinku.

Tma už byla všude kolem,
jen obzor ještě tiše plál,
a já hledám v nebi širém,
kdepak dnes Velký vůz stál.

Už ho vidím – vůz i oje!
Pátrám po obloze dál.
Pod ním vidím hvězdy dvoje
a nad nimi zázrak sám.

Kometa se jasně třpytí
za ní závoj samý třpyt.
Protírám si oči svoje,
nezdá se mi její svit?

Nyní beru dalekohled.
Snad mě neklame můj zrak.
Ach, je přes něj krásný pohled
na kometu! Je to tak.

„Našla jsem ji!“ raduji se.
Hledím na ni s úžasem.
Ona zatím jemně, tiše,
září vůkol svým jasem.

Tichá jako rybka v moři,
jasná jako drahokam.
Pro ni srdce plesá, hoří,
je to nejkrásnější z dam.

Ještě jednou vzhlédnu k nebi,
zda se mi to nezdálo.
Kdepak. Z nebe na mě hledí
kometa, hvězd nemálo.

Pomalu pak kráčím domů,
zasněná a s úsměvem,
spokojená ještě k tomu,
že to nebyl jenom sen.

Zázraky se stále dějí,
patří k nim i kometa,
která podle posledních zpráv
prý si vyšla do světa.



Žádné komentáře:

Okomentovat