Nakouknutí do autorské dílny, setkání 6. - Pejsci z města (28. 5. 2023)

Nakouknutí do autorské dílny

Liška Eliška a její kamarádi

 (Pokud raději čtete než posloucháte, celé setkání je sepsáno níže. Pod textem najdete několik ilustrací z chystané knihy.)

Setkání 6. – Pejsci z města

Je nedělní odpoledne a já pro vás chystám další setkání v mé autorské dílně, u kterého vás nyní srdečně vítám.

Je toho hodně, co mám na srdci, ale zkusím to zkrátit, ať nezdržuji a natěšené děti se dočkají co nejdříve další ukázky z knížky😊.

Nejdříve nakoukneme, jak nám to jde na stránce Hithit, potom si maličko sáhnu do svědomí a trošku zkrotím svůj přílišný optimismus, pak se s vámi podělím o to, jak vypadá spolupráce s nakladatelstvím a co ilustrace. No, a nakonec přijde slíbená ukázka – dnes o pejscích z města, Fifi a Emi.

Než ale začnu, moc ráda bych dnes poděkovala všem, kteří mi zatím přispěli na moji knihu. Téměř třiceti lidičkám děkuji za důvěru, kterou jste do mě vložili. Vím, že to nemusí být jednoduché předobjednávat něco, co ještě nemáte v ruce, neměli jste možnost prolistovat a vlastně veškeré informace máte jen zprostředkovaně ode mě. O to víc si vážím vaší odvahy, a ještě jednou moc děkuji!

A jak to tedy vypadá s mým projektem na stránce Hithit? Musím se přiznat, že i přes to, že každý den přibude někdo, kdo mě podpoří, částka je zatím jen na necelých 20 %. A právě v této chvíli trošku proberu ten můj přílišný optimismus.

Když jsem se rozhodla vydat další knihu, viděla jsem jen všechny pluska – o knížce už dávám vědět dost dopředu a nejen to – ukázkové kapitoly a ilustrace by mohly některé čtenáře zaujmout a povzbudit ke koupi. Do toho mám přece spoustu posluchačů, a když se po týdnu sledovanost nejnovější pohádky blíží k tisícovce, to by v tom byl čert, aby se zpráva o nové knížce díky přeposílání a sdílení nedostala k dalším mnoha lidičkám…a třeba někoho můj nový příběh o lišce Elišce osloví a podpoří mě.

Jenomže mi nedošlo, že i když díky vám a rodině ví o knížce opravdu hodně lidí, nepřeje jí doba. Kvůli zvyšujícím se cenám a vysoké inflaci si spousta z nás dobře rozmyslí, co navíc si pořídí a šetříme, abychom zvládli pokrýt to nejnutnější. A kniha? Ta je v rodinném rozpočtu až ve škatulce s názvem „udělám si radost, když mám nějakou korunu navíc“.

Trošku už tedy začínám přemýšlet o tom, co budu dělat, když penízky na knížku nevyberu. A v tomto okamžiku se mi zase můj optimismus naopak hodí. I když člověk na chviličku klesá na mysli, na plné obrátky se u mě (po sáhodlouhém povídání s manželem, který je mojí velikou oporou), rozjíždí aktivní přemýšlení, jak dál. A protože vím, že moje třetí knižní dítko je tak pěkně vypiplané a opravdu stojí za to, neházím flintu do žita, a už nyní předesílám, že i kdyby projekt na stránce Hithit nevyšel, budu hledat jiné cesty…a ty už vlastně hledám.

Snažím se nyní obepisovat firmy známé i méně známé s prosbou o finanční podporu a doufám, že někomu se snad příběh o lišce Elišce zalíbí natolik, že společně s našetřenými penězi ji do tisku nakonec dostaneme…a hlavně, že ji budete v ruce držet vy, moji čtenáři a Eliška potěší mnoho dětí (a snad i dospělých).

A protože nevím, co vše je vidět, když si knihu předobjednáváte, jen vás chci uklidnit, že v případě neúspěšného projektu dostanou všichni kupující peníze zase hezky zpátky na účet, takže jsou chránění, a to je moc dobře😊.

Jé, tak to jsem se rozpovídala trošku víc. Teď už ale rychle ke knížce. S p. Noskem z nakl. Klika jsem poslední 3 týdny téměř v denním kontaktu a po chvilkách upravujeme jednotlivé stránky a nejasnosti v nich (občas je potřeba něco maličko přidat, jindy zase ubrat…vše tak, ať stránky vypadají dobře.). Knížka už je ale kromě poslední kapitoly nasázena, a tak nás v nejbližších dnech čeká pročtení, oprava chyb, které vznikly při sazbě, a 2. kolo korektury, abych si byla jistá, že jsem nic nepřehlédla. A ve finále jsme se dostali na 232 stránek. Uff, to je počteníčko, že?

Ilustrace už mám také dokončené a jestli budete mít chuť, nakoukněte ke mně na blog, kde během odpoledne uveřejním ochutnávku dalších obrázků a uveřejním fotku trička s motivem lišky Elišky, které mi včera přišlo. Chvíli to sice trvalo, ale jsem moc spokojená.

A teď konečně ta slíbená ukázka. Opět je inspirovaná kresbičkami dětí, a kromě pejsků Fifi a Emi se v nich objeví holčička Eliška😊.

Ať se vám líbí!

……………………………………..

Zpátky u Felixe

Eliška se na Felixe moc těšila. Maličko se sice bála, jak ji v hájovně přivítají, ale když Felix poskakoval radostí, Salám vrtěl ocáskem a také Micka se na ni vlídně usmála, věděla, že je tady na chvíli opět doma.

Dny teď byly mnohem studenější, a i když ji nyní chránila delší a teplejší srst, bylo těžké sehnat něco k snědku, a tak byla ráda, že může v hájovně zůstat alespoň do jara.

Nebyla ale jako Felix. Kdykoli mohla, vyběhla do lesa i jeho okolí, a jakmile napadl sníh, zkoumala ho velmi poctivě. Chytala do tlamičky padající vločky, pozorovala napadané chmýří na svém ocásku, olizovala malé rampouchy, které visely z nízkých keřů, a zkoušela ve sněhu vyhrabat tunýlek, ve kterém by si odpočinula.

Zima byla kouzelným obdobím. Sníh viděla liška poprvé a radovala se z něj jako malé dítě. Kdyby teď byla odkázaná sama na sebe, nebylo by to tak jednoduché. Ve chvíli, kdy bylo vše zapadáno vrstvou sněhu[UV2] , muselo být pro zvířátka v přírodě těžké shánět potravu.

Ona však měla štěstí. V hájovně měla jídla dost a dost. I přesto se však těšila na jaro a na další putování, které ji čeká.

Teď ale bylo vše pokryté sněhobílou peřinou, a kromě Elišky si užívaly sněhu také děti. Tvořily z něj koule a házely je po sobě. Válely se v něm, jezdily na saních, a když k nim na zimní prázdniny přijela sestřenice Eliška, postavili si všichni tři dokonce sněhový domeček.

Byl pěkně prostorný, a kromě tří dětí se do něj vešel také pes Salám a malá Fifi s Emi, které však z vchodu trčel chlupatý ocásek.

Holčička Eliška byla moc milá dívka, a když ji liška Eliška poznala blíže, byla dokonce moc ráda, že se jmenují stejně.

A Fifi s Emi? To byli Eliščini pejsci. Tedy spíš fenky. Fifi měla krátké nožky, byla mnohem menší než liška Eliška a také mnohem chlupatější. Podlouhlá ouška byla maličko svěšená a ofinku měla tak dlouhou, že jí občas zakrývala oči. Však jí její panička často dlouhé chloupky na hlavě svázala mašličkou. Fifi pak vypadala trošku legračně, ale vůbec jí to nevadilo. Naopak. Byla ráda, že pořádně vidí.

Emi byla o kousek větší a velká ouška jí lemovala chundelatou hlavu. Vypadalo to, jako by měla kudrnaté vlásky. A chlupatá byla také dost. I když ofinku jí holčička Eliška vázat nemusela. Aby však byla ozdobená, nosila červenou mašličku kolem krku.

Teď všechna zvířátka dováděla na sněhu a schovávala se v ledovém domečku. Lišce Elišce se sněhové obydlí také moc líbilo, ale chodila si do něj lehnout až k večeru, kdy musely děti domů. Divila se, že i přes chladivý sníh je v něm docela teplo. A protože se s malými fenkami spřátelila, chodívali si oba chlupatí pejsci lehnout na chvíli k ní. V domečku ze sněhu si povídali a liška Eliška se dozvídala spoustu nových věcí o městě a o životě v něm.

……………………………………..

 

A tady jsou jedny z mých posledních ilustrací, které jsem dokončila tento týden:

A tričko, které mi v týdnu přišlo, vypadá takto:

Pokud byste se rozhodli podpořit mé příběhy, na stránce hithit.cz si můžete až do 12. června knihu předobjednat nebo mě podpořit jinak.

A jestli jste si zprávu o chystané knížce zatím nechávali pro sebe, budu moc ráda za jakékoli sdílení – čím víc lidí o lišce Elišce ví, tím máme větší šanci dostat ji mezi čtenáře😊.

Děkuji všem za důvěru a přeji vám krásný májový víkend. Snad už nás sluníčko konečně pořádně prohřeje a pozitivně naladí!

Ať se vám daří!