Sněhová vločka (8. 12. 2019)


Sněhová vločka

„Pozor! Pozor!“ ozývalo se ze všech stran. „Sněhové vločky se připraví na svůj první let!“
Načechrané sněhové mraky se pomalu loudaly oblohou a každý si hledal vhodné místo, ze kterého bude pouštět na zem sněhovou nadílku. Však bylo na čase.
Chladné teploty už dávno ohlásily příchod zimy, zvířátka zalezla do svých úkrytů, usnuly květiny, keře i stromy. Mráz přicházel každým dnem silněji a silněji a sněhová peřina nikde.
„Jestli nás sníh nezakryje, brzy nám omrznou kořínky,“ naříkaly mladé vrby u potoka.
„A my tu brzy umrzneme,“ pofňukávali ježci, kterým už nestačilo tisknout se jeden na druhého pod hromádkou listí.
Teď však měla přiletět záchrana. Záchrana v podobě sněhových vloček. Ty přikryjí krajinu jako měkoučká peřinka, která pomůže udržet teplo všude, kde se rozprostře.
Na obloze se kupily těžké sněhové mraky a všichni k nim vzhlíželi s velikým očekáváním. Příroda čekala na teplou pokrývku a děti zase na závěje sněhu, ve kterých si budou moci hrát.

„No tak, na co čekáte?“ ptaly se větry i vánky proplouvající kolem mraků. „Je čas nasněžit! Všichni už na vás čekají!“
Mraky se netrpělivě natřásaly a volaly: „Ještě chviličku, musíme se seřadit!“
Jakmile bylo vše nachystáno, začaly se z oblohy spouštět sněhové vločky. Vypadaly jako jemné pápěří. Když začaly zakrývat svět, celá krajina ztichla a téměř ani nedýchala. Taková to byla krása.
Sněžilo celý den i celou noc. Sněhová nadílka už byla téměř u konce a zbýval poslední mráček se svými jiskřivými kamarádkami.
„Připravte se, vločky, sněžíme!“ zavelel. Měl pro letošní zimu nachystané velké krajkové vločky a už se těšil, až se také ony budou snášet na zem.
V tom ho přerušil jemný hlásek: „Ale já se bojím.“ To se ozvala nejmenší vločka. Mrak se na ni dlouze zadíval. Ještě nikdy se mu nestalo, že by se nějaká vločka bála. Co teď?
„Já se bojím,“ opakovala vločka.
„Čeho se bojíš?“ divil se mrak.
„Bojím se toho, jak budu padat. Je to hodně vysoko,“ pokračovala. Ostatní vločky se netrpělivě vrtěly: „Tak se neboj, my už chceme ven!“
Mrak si vzal ustrašenou vločku do dlaně a ostatní pustil vstříc novému životu. Pak se na malou vločku laskavě zadíval: „Nemusíš se ničeho bát. Na cestě dolů ti pomůžou vánky a uvidíš, že dotancuješ lehce až na zem.
„Ale co když do něčeho narazím?“ bála se pořád vločka.
„Poprosím ten nejjemnější vánek, aby tě doprovodil až dolů,“ utěšoval ji mrak, „a kdyby ti hrozila nějaká srážka, svým dechem ti pomůže ji obletět. Uvidíš, že to bude velké dobrodružství.“
„A co se mnou bude pak?“ zeptala se.
„Spolu s ostatními vločkami utkáte sněhobílou peřinku a zahalíte do ní celý kraj. Ani nevíš, jak jsi důležitá,“ snažil se ji mrak povzbudit. „Bez vás by některá zvířátka mrazem umrzla a to samé by se stalo s mladými stromky, keři či rostlinkami. Celá příroda na vás čeká, těší se. A což teprve děti. Možná, že právě ty budeš důvod k jejich radosti!“
Ve vločce byla stále maličká dušička, ale po všech těch slovech si dodala odvahy a pustila se svého mraku. Ten na ni povzbudivě hleděl a volal: „Ničeho se neboj a užij si každičký okamžik!“
Lehký vánek se přidával: „Jsem tady s tebou. Pěkně si zatančíme a uvidíš, že se ti to nakonec bude moc líbit.“
Měl pravdu. Za chviličku si vločka užívala svého lehounkého tance s vánkem, sledovala blížící se krajinu a tajila dech nad vší tou krásou.
„Máš nějaké přání?“ zeptal se vánek ke konci jejich cesty.
„Zanes mě prosím tam, kde jsou ty děti!“ ukázala vločka na nedalekou zahradu, na níž stály drobné postavy. Dívaly se do nebe a snažily se chytit nějakou vločku na dlaň.
„Jak si přeješ,“ zašeptal vánek a dotančil s vločkou až k dětem.
Vločka se lehce snesla na dlaň jedné dívky. Ucítila její teplo a vnímala, jak taje.
„Ach, to je krása,“ vydechla, zadívala se dívce do očí a proměnila se v malou kapičku vody.
„Ach, to je krása,“ špitla dívka. Nádherná vločka jí spadla rovnou na dlaň. Vypadala jako maličká krajka zdobená zářivými třpytkami. Za chviličku jí na dlani roztála.
„Škoda, byla nádherná,“ na chvíli zesmutněla. Pak se zadívala všude kolem a pospíchala za svými kamarády, aby si prvního sněhu pořádně užila.


Žádné komentáře:

Okomentovat